Banking, Finance & CM

Assignment of Receivables under the New Czech Civil Code

The New Czech Civil Code has introduced several changes to the assignment of receivables and new instruments for such purposes.

Assignment of receivable

The New Civil Code (Act No. 89/2012 Coll., civil code, as amended; the NCC), unlike the previous one (Act No. 40/1964 Coll., civil code, as amended; the CC), does not require an agreement on the assignment of receivables to be made in writing. It can be made in oral form or implicitly. However, for legal certainty and for better proof of assignment, the written form is recommended. The assignment agreement must also identify the transferred receivables in a sufficiently specific manner.

Rights attached to the receivable

By assignment of debt, the assignee acquires also appurtenances to the debt (eg, interest, default interest and costs of enforcement of the debt) and other rights connected to the debt (including security).

Notification

The assignment is effective towards the debtor / security provider only upon its notification / proof of assignment. The notification is not a requirement for validity of the assignment. A change is that the obligation for such notification is not expressly stipulated by the NCC. Until such notification or proof of assignment, the security provider / debtor could fulfil its liability by performance to the assignor. In the case of multiple assignments, the assignment of which the debtor first obtains knowledge is effective. This might have practical consequences for silent assignments.

Eligible receivables

As a general rule, any receivable that can be alienated can also be assigned, unless the parties to an agreement agree otherwise or other statutory conditions apply. The NCC, unlike the CC, does not prohibit the assignment of a receivable that is excluded from enforcement. Only future practice will show the use of such extension of assignable receivables. The NCC explicitly allows assignment of a part of a receivable; it is probably possible even in the case of a receivable consisting of indivisible performance, which would result in a plurality of creditors.

Liability

Under the NCC, the assignor is liable up to the amount of remuneration and interest for the existence and for the collectability of the assigned debt. The assignor is not liable if the debt became uncollectable after the assignment, through the fault of the assignee or if the assignee was aware at the time of the assignment that the debt was a future or unsure debt or not collectable.

Global cession of receivables

The NCC, unlike the CC, explicitly allows the global cession of a set of receivables. Under this instrument, all receivables, present or future, may be transferred if the group of receivables is sufficiently specified; that is, if the receivables are of a certain type, arise in a specific period of time and are under the same legal title or another sufficient specification of the receivables.

Assignment of contract

A change is that the NCC introduces an instrument consisting of the assignment of a contract or its part. This was not explicitly allowed under the CC, and previously parties generally assigned only rights and transferred the debts from an existing contract. The assignment of a contract is permissible if the nature of the contract does not exclude this, if the other party agrees (also prior approval in the respective contract is allowed) and it was not fully fulfilled.

As of the effectiveness of the assignment, the assignor is released from its obligations to the extent it was assigned. The ceded party might, however, preclude this through a declaration towards the assignor that it refuses the release. Such declaration must be made within 15 days from when the ceded party had or should have had knowledge that the assignee did not fulfil its obligation.

If the ceded party is late with this declaration, it does not change its effect: the ceded party must reimburse any damage from the delay. This might have huge consequences as the assignor will have no certainty that it is really released from its obligation until the full fulfilment of the contract. We are of the view that the original parties might agree on a waiver of such declaration directly in a contract.

If the ceded party is late with this declaration, it does not change its effect: the ceded party must reimburse any damage from the delay.

Postoupení pohledávek podle nového občanského zákoníku.

Nový občanský zákoník přinesl několik změn a nových instrumentů v oblasti postoupení pohledávek.

Postoupení pohledávky

Nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění („NObčZ“)), na rozdíl od předchozího (zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění („ObčZ“)), nevyžaduje pro postupní smlouvu písemnou formu. Postoupení tak může být učiněno ústně nebo i konkludentně. Nicméně s ohledem na právní jistotu a pro snadnější prokázání postoupení lze doporučit písemnou formu. Postupní smlouva musí dále dostatečně určitě specifikovat postupované pohledávky.

Práva spojená s pohledávkou

Postoupením pohledávky nabývá postupník také příslušenství pohledávky (jako například úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky) a další práva spojená s pohledávkou (včetně jejího zajištění).

Oznámení

Postoupení je účinné vůči dlužníkovi a poskytovateli zajištění až oznámením nebo prokázáním postoupení. Oznámení není požadavkem platnosti postoupení. V NObčZ se nově výslovně nestanoví povinnost takového oznámení. Do okamžiku oznámení nebo prokázání postoupení se však dlužník nebo poskytovatel zajištění může zprostit své povinnosti plněním postupiteli. V případě několika postoupení je vůči dlužníkovi účinným to postoupení, o kterém se dozvěděl jako první. To může mít praktické důsledky v případě tichých postoupení.

Postupitelné pohledávky

Jako obecné pravidlo platí, že všechny pohledávky, které mohou být zcizeny, mohou být také postoupeny, pokud to nevylučuje ujednání stran nebo pokud to nevylučují zvláštní zákonná ustanovení. NObčZ na rozdíl od ObčZ nezakazuje postoupení pohledávek, které nemohou být postiženy výkonem rozhodnutí. Až budoucí praxe však ukáže použitelnost tohoto rozšíření postupitelných pohledávek. NObčZ výslovně povoluje postoupení části pohledávky; to zřejmě platí i u nedělitelných pohledávek, jejichž postoupení by mělo za následek vznik plurality věřitelů.

Odpovědnost

Postupitel podle NObčZ odpovídá do výše přijaté úplaty s úroky za to, že pohledávka v době postoupení trvala, a ručí za její dobytnost. Postupitel neodpovídá za to, že se pohledávka po postoupení stala nedobytnou zaviněním postupníka nebo pokud postupník věděl, že se jedná o budoucí, nejistou nebo nedobytnou pohledávku.

Globální cese

NObčZ na rozdíl od ObčZ výslovně umožňuje globální cesi souboru pohledávek. Tímto způsobem mohou být postoupeny všechny pohledávky, současné nebo budoucí, pokud je soubor pohledávek dostatečně určen; to znamená, pokud se jedná o pohledávky určitého druhu, vznikající v určité době, ze stejného právního důvodu, nebo jsou dostatečně určeny jiným způsobem.

Postoupení smlouvy

NObčZ nově zavádí institut spočívající v postoupení smlouvy nebo její části. To nebylo podle ObčZ výslovně umožněno a strany dříve zásadně pouze postupovaly práva a převáděly dluhy z existujících smluv. Postoupení smlouvy je možné za předpokladu, pokud to povaha smlouvy nevylučuje a pokud druhá smluvní strana souhlasí (to může být splněno i předchozím souhlasem v předmětné smlouvě) a pokud nebylo dosud splněno.

Účinností postoupení je postupitel zbaven povinností v rozsahu, v jakém byla smlouva postoupena. Postoupená strana může nicméně tomuto následku zabránit prohlášením vůči postupiteli, že jeho postoupení odmítá. Toto prohlášení lze učinit do patnácti dnů ode dne, kdy se postoupená strana dozvěděla nebo musela dozvědět, že postupník neplnil.

Pokud je postoupená strana v prodlení s tímto oznámením, nemá to vliv na účinnost postoupení; postoupená strana však má povinnost nahradit škodu vzniklou tímto prodlením. To může mít dalekosáhlé důsledky s ohledem na to, že postupitel nebude mít jistotu, že je skutečně osvobozen od svých povinností až do úplného splnění smlouvy. Jsme toho názoru, že původní strany si můžou již v předmětné smlouvě ujednat, že se tohoto práva vzdávají.

Pokud je postoupená strana v prodlení s tímto oznámením, nemá to vliv na účinnost po-stoupení; postoupená strana však má povinnost nahradit škodu vzniklou tímto prodlením.