Banking, Finance & CM

Assignment of Receivables under the New Czech Civil Code

The New Czech Civil Code has introduced several changes to the assignment of receivables and new instruments for such purposes.

Assignment of receivable

The New Civ­il Code (Act No. 89/2012 Coll., civ­il code, as amend­ed; the NCC), unlike the pre­vi­ous one (Act No. 40/1964 Coll., civ­il code, as amend­ed; the CC), does not require an agree­ment on the assign­ment of receiv­ables to be made in writ­ing. It can be made in oral form or implic­it­ly. How­ev­er, for legal cer­tain­ty and for bet­ter proof of assign­ment, the writ­ten form is rec­om­mend­ed. The assign­ment agree­ment must also iden­ti­fy the trans­ferred receiv­ables in a suf­fi­cient­ly spe­cif­ic man­ner.

Rights attached to the receivable

By assign­ment of debt, the assignee acquires also appur­te­nances to the debt (eg, inter­est, default inter­est and costs of enforce­ment of the debt) and oth­er rights con­nect­ed to the debt (includ­ing secu­ri­ty).

Notification

The assign­ment is effec­tive towards the debtor / secu­ri­ty provider only upon its noti­fi­ca­tion / proof of assign­ment. The noti­fi­ca­tion is not a require­ment for valid­i­ty of the assign­ment. A change is that the oblig­a­tion for such noti­fi­ca­tion is not express­ly stip­u­lat­ed by the NCC. Until such noti­fi­ca­tion or proof of assign­ment, the secu­ri­ty provider / debtor could ful­fil its lia­bil­i­ty by per­for­mance to the assign­or. In the case of mul­ti­ple assign­ments, the assign­ment of which the debtor first obtains knowl­edge is effec­tive. This might have prac­ti­cal con­se­quences for silent assign­ments.

Eligible receivables

As a gen­er­al rule, any receiv­able that can be alien­at­ed can also be assigned, unless the par­ties to an agree­ment agree oth­er­wise or oth­er statu­to­ry con­di­tions apply. The NCC, unlike the CC, does not pro­hib­it the assign­ment of a receiv­able that is exclud­ed from enforce­ment. Only future prac­tice will show the use of such exten­sion of assign­a­ble receiv­ables. The NCC explic­it­ly allows assign­ment of a part of a receiv­able; it is prob­a­bly pos­si­ble even in the case of a receiv­able con­sist­ing of indi­vis­i­ble per­for­mance, which would result in a plu­ral­i­ty of cred­i­tors.

Liability

Under the NCC, the assign­or is liable up to the amount of remu­ner­a­tion and inter­est for the exis­tence and for the col­lec­tabil­i­ty of the assigned debt. The assign­or is not liable if the debt became uncol­lec­table after the assign­ment, through the fault of the assignee or if the assignee was aware at the time of the assign­ment that the debt was a future or unsure debt or not col­lec­table.

Global cession of receivables

The NCC, unlike the CC, explic­it­ly allows the glob­al ces­sion of a set of receiv­ables. Under this instru­ment, all receiv­ables, present or future, may be trans­ferred if the group of receiv­ables is suf­fi­cient­ly spec­i­fied; that is, if the receiv­ables are of a cer­tain type, arise in a spe­cif­ic peri­od of time and are under the same legal title or anoth­er suf­fi­cient spec­i­fi­ca­tion of the receiv­ables.

Assignment of contract

A change is that the NCC intro­duces an instru­ment con­sist­ing of the assign­ment of a con­tract or its part. This was not explic­it­ly allowed under the CC, and pre­vi­ous­ly par­ties gen­er­al­ly assigned only rights and trans­ferred the debts from an exist­ing con­tract. The assign­ment of a con­tract is per­mis­si­ble if the nature of the con­tract does not exclude this, if the oth­er par­ty agrees (also pri­or approval in the respec­tive con­tract is allowed) and it was not ful­ly ful­filled.

As of the effec­tive­ness of the assign­ment, the assign­or is released from its oblig­a­tions to the extent it was assigned. The ced­ed par­ty might, how­ev­er, pre­clude this through a dec­la­ra­tion towards the assign­or that it refus­es the release. Such dec­la­ra­tion must be made with­in 15 days from when the ced­ed par­ty had or should have had knowl­edge that the assignee did not ful­fil its oblig­a­tion.

If the ced­ed par­ty is late with this dec­la­ra­tion, it does not change its effect: the ced­ed par­ty must reim­burse any dam­age from the delay. This might have huge con­se­quences as the assign­or will have no cer­tain­ty that it is real­ly released from its oblig­a­tion until the full ful­fil­ment of the con­tract. We are of the view that the orig­i­nal par­ties might agree on a waiv­er of such dec­la­ra­tion direct­ly in a con­tract.

If the ceded party is late with this declaration, it does not change its effect: the ceded party must reimburse any damage from the delay.

Postoupení pohledávek podle nového občanského zákoníku.

Nový občanský zákoník přinesl několik změn a nových instrumentů v oblasti postoupení pohledávek.

Postoupení pohledávky

Nový občan­ský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb., občan­ský zákoník, v plat­ném znění („NObčZ“)), na rozdíl od před­chozího (zákon č. 40/1964 Sb., občan­ský zákoník, v plat­ném znění („ObčZ“)), nevyžadu­je pro pos­tup­ní smlou­vu písem­nou for­mu. Pos­toupení tak může být učiněno úst­ně nebo i kon­klu­dent­ně. Nicméně s ohle­dem na právní jis­to­tu a pro snad­nější prokázání pos­toupení lze doporučit písem­nou for­mu. Pos­tup­ní smlou­va musí dále dostatečně určitě speci­fiko­vat pos­tupo­vané pohledávky.

Práva spojená s pohledávkou

Pos­toupením pohledávky nabývá pos­tup­ník také přís­lušen­ství pohledávky (jako napřík­lad úroky, úroky z prodlení a nák­la­dy spo­jené s uplat­něním pohledávky) a další prá­va spo­jená s pohledávk­ou (včet­ně jejího zajištění).

Oznámení

Pos­toupení je účin­né vůči dlužníkovi a posky­to­vateli zajištění až ozná­mením nebo prokázáním pos­toupení. Ozná­mení není poža­davkem plat­nos­ti pos­toupení. V NObčZ se nově výslovně nes­tanoví povin­nost takového ozná­mení. Do okamžiku ozná­mení nebo prokázání pos­toupení se však dlužník nebo posky­to­va­tel zajištění může zpros­tit své povin­nos­ti plněním pos­tupiteli. V pří­padě něko­li­ka pos­toupení je vůči dlužníkovi účin­ným to pos­toupení, o kterém se dozvěděl jako první. To může mít prak­tické důsled­ky v pří­padě tichých pos­toupení.

Postupitelné pohledávky

Jako obec­né pravid­lo platí, že všech­ny pohledávky, které mohou být zcizeny, mohou být také pos­toupe­ny, pokud to nevy­luču­je ujed­nání stran nebo pokud to nevy­luču­jí zvlášt­ní zákon­ná ustanovení. NObčZ na rozdíl od ObčZ neza­kazu­je pos­toupení pohledávek, které nemo­hou být postiže­ny výkonem rozhod­nutí. Až budoucí praxe však ukáže použitel­nost toho­to rozšíření pos­tupitel­ných pohledávek. NObčZ výslovně povolu­je pos­toupení části pohledávky; to zře­jmě platí i u nedělitel­ných pohledávek, jejichž pos­toupení by mělo za následek vznik plu­ral­i­ty věřitelů.

Odpovědnost

Pos­tupi­tel podle NObčZ odpovídá do výše při­jaté úplaty s úroky za to, že pohledáv­ka v době pos­toupení trvala, a ručí za její dobyt­nost. Pos­tupi­tel neod­povídá za to, že se pohledáv­ka po pos­toupení sta­la nedobyt­nou zav­iněním pos­tup­ní­ka nebo pokud pos­tup­ník věděl, že se jed­ná o budoucí, nejis­tou nebo nedobyt­nou pohledávku.

Globální cese

NObčZ na rozdíl od ObčZ výslovně umožňu­je globál­ní cesi souboru pohledávek. Tím­to způ­sobem mohou být pos­toupe­ny všech­ny pohledávky, součas­né nebo budoucí, pokud je sou­bor pohledávek dostatečně určen; to zna­mená, pokud se jed­ná o pohledávky určitého druhu, vznika­jící v určité době, ze ste­jného právního důvo­du, nebo jsou dostatečně urče­ny jiným způ­sobem.

Postoupení smlouvy

NObčZ nově zavádí insti­tut spočí­va­jící v pos­toupení smlou­vy nebo její části. To neby­lo podle ObčZ výslovně umožněno a strany dříve zásad­ně pouze pos­tupo­valy prá­va a převádě­ly dluhy z exis­tu­jících smluv. Pos­toupení smlou­vy je možné za před­pok­ladu, pokud to pova­ha smlou­vy nevy­luču­je a pokud druhá smlu­vní strana souh­lasí (to může být splněno i před­chozím souh­lasem v před­mět­né smlou­vě) a pokud neby­lo dosud splněno.

Účin­nos­tí pos­toupení je pos­tupi­tel zbaven povin­nos­tí v rozsahu, v jakém byla smlou­va pos­toupe­na. Pos­toupená strana může nicméně tomu­to násled­ku zabránit prohlášením vůči pos­tupiteli, že jeho pos­toupení odmítá. Toto prohlášení lze učinit do pat­nác­ti dnů ode dne, kdy se pos­toupená strana dozvěděla nebo musela dozvědět, že pos­tup­ník neplnil.

Pokud je pos­toupená strana v prodlení s tím­to ozná­mením, nemá to vliv na účin­nost pos­toupení; pos­toupená strana však má povin­nost nahra­dit ško­du vzniklou tím­to prodlením. To může mít dalekosáh­lé důsled­ky s ohle­dem na to, že pos­tupi­tel neb­ude mít jis­to­tu, že je skutečně osvobozen od svých povin­nos­tí až do úplného splnění smlou­vy. Jsme toho názoru, že původ­ní strany si můžou již v před­mět­né smlou­vě ujed­nat, že se toho­to prá­va vzdá­va­jí.

Pokud je postoupená strana v prodlení s tímto oznámením, nemá to vliv na účinnost po-stoupení; postoupená strana však má povinnost nahradit škodu vzniklou tímto prodlením.